Lukáš Bílý se před 14 lety narodil asi o tři měsíce dříve, než měl. Vážil dvě kila a nejprve to vypadalo, že je vše v pořádku… pak se ukázalo, že není jako ostatní miminka. Svou roli mohl podle matky sehrát i akutní převoz do krajské nemocnice, při kterém ho museli záchranáři oživovat.
„Jeho život nabral jiný směr. V jednom roce mu byla diagnostikována dětská mozková obrna, která vznikla právě po resuscitaci v sanitce. Luky se vyvíjel velmi opožděně,“ říká Kateřina Opat Bílá. „Na čtyři“ se dostal až v roce a půl, normálně se tak děti pohybují třeba i v osmi měsících, na nohy se postavil přesně o rok později. Chodit ale neuměl, jelikož neměl žádnou stabilitu. Ve čtyřech letech přišla noční můra. Lukáše postihl první noční epileptický záchvat, začal ztrácet naučené dovednosti. Každý záchvat přinášel jednostrannou paralýzu těla, která trvala i hodinu. „Momentálně je čtyři roky bez záchvatu a já pevně doufám, že se žádný už neobjeví,“ přeje si Kateřina.
Sedmým rokem navštěvuje základní školu pro zrakově postižené. Tady přijímají žáky i s kombinovaným postižením. Jelikož má Luky několik diagnóz, jednu právě i zrakovou, byl přijat. „Od první třídy má asistentku, která mu pomáhá s učivem, přesunem do šatny a jídelny. Důležité je, že s klukama ve třídě tvoří super tým, za což jsem moc vděčná,“ upřesňuje Kateřina.
Lukáš se v šesti letech naučil chodit s tříbodovými berlemi, které užíval až do svých dvanácti let. Pak podstoupil operaci, která mu zmírnila svalové napětí v nohách a dolní oblasti zad. Neměl konečně žádný třes ani bolest a on tak mohl více trénovat. „Jednou jsme seděli na gauči a povídali si. Ze srandy jsem mu řekla, ať doběhne pro nějakou věc a on se zvedl a prostě šel. Občas se musel chytit zdi nebo nějakého nábytku. Ale ten pocit, že vaše dítě ve dvanácti letech vidíte chodit, je úžasný,“ komentuje Kateřina.
Delší trasy sám nezvládne, takže ty musí na vozíku. To mu ale nebrání v tom, aby se neúčastnil závodů Spartan – inovativní překážkové závody plné adrenalinu, které se konají v Lipně nad Vltavou 29. a 30. dubna.
Jedná se o běh v kombinaci se zdoláváním různých překážek, kdy se závodníci plazí v bahně, či pod ostnatým drátem, šplhají do výšky či po provaze, nosí pytle s pískem nebo hází oštěpem. Startuje se za jakéhokoliv počasí, a terén bývá podle organizátorů velmi náročný. „Naše filozofie je jednoduchá. Propagujeme sport a také nutnost překonávat překážky. Ti, co překážky zdolají v závodě, se je lépe naučí překonávat i ve svém životě. Každý si vyzkouší své hranice a zároveň najde spousty nových přátel, což je základech naší komunity závodníků i dobrovolníků, kteří pomáhají závod organizovat,“ uvádí ředitelka závodu Tereza Šolcová.
Lukáš už jich má za sebou 10. Ten první absolvoval před lety v Liberci. „Luky nasadil bojovného ducha a já se nestačila divit, co se v něm skrývá. Nejvíce nám přirostl k srdci lipenský. Úspěchy se v tomto typu závodu hodnotit nedají. I když Luky pořád pozoroval, jestli ho někdo nepředbíhá. Snažila jsem se mu vysvětlit, že tam jsou vítězové všichni, ale jeho soutěživý duch to nerad slyší. Každá medaile je pro něj poklad, taková vzpomínka na to, jak ze sebe vydal maximum,“ uvádí Kateřina.
Na závody s ním jezdí ona, její sestra a mladší syn. „První závody nám to vhánělo slzy do očí. Nejenom vidět Lukyho na trati zdolávat překážky, ale i ostatní děti, jak se snaží, jak podporují jeden druhého. Postupem času to byla asi pyšnost na to, jak chce všechno zdolat a nejlépe úplně sám. Chtěla jsem, aby se vrátil celý od bláta, klidně s roztrhanými kalhotami, ale spokojený a pyšný sám na sebe,“ doplňuje.
Lukáš má na Spartanu silné pouto i se svým dobrovolníkem, který mu dělá průvodce na trati. „Asi na třetím závodu nám byl přidělen pomocník Honza Louda. Luky má Honzu velmi rád. On moc dobře ví jak na něj, aby s vozíkem jel rychleji. Ví, co Luky zvládne a co naopak moc ne a potřebuje víc pomoci, aby si neublížil. Jsou z nás přátelé, a to je právě jedna z výhod Spartanu, že poznáte úžasné lidi,“ uvádí.
Na Spartan jezdí i Lukášův mladší bratr Vojta, který je zcela zdravý. Stejně jako Lukáš má energie a pohybu na rozdávání. Seznámil se se Spartan Kids a začal také závodit. „Když Luky začínal chodit, Vojta mu pomáhal s věcmi, vodil jej za ruku, aby nespadl. Hřálo to na srdci. Teď už je to pro ně taková zažitá součást života a občas se mezi nimi objeví rivalita. Prostě kluci. Přesto všechno vím, že se mají rádi, jen po svém,“ usmívá se.
Zdroj: Pavel Pechoušek, manažer pro PR a media TURISTICKÝ SPOLEK LIPENSKA
