Handicapovaný Lukáš přijede bojovat na lipenský závod plný adrenalinu

Lukáš Bílý se před 14 lety narodil asi o tři měsíce dříve, než měl. Vážil dvě kila a nejprve to vypadalo, že je vše v pořádku… pak se ukázalo, že není jako ostatní miminka. Svou roli mohl podle matky sehrát i akutní převoz do krajské nemocnice, při kterém ho museli záchranáři oživovat.

Jeho život nabral jiný směr. V jednom roce mu byla diagnostikována dětská mozková obrna, která vznikla právě po resuscitaci v sanitce. Luky se vyvíjel velmi opožděně,“ říká Kateřina Opat Bílá. „Na čtyři“ se dostal až v roce a půl, normálně se tak děti pohybují třeba i v osmi měsících, na nohy se postavil přesně o rok později. Chodit ale neuměl, jelikož neměl žádnou stabilitu. Ve čtyřech letech přišla noční můra. Lukáše postihl první noční epileptický záchvat, začal ztrácet naučené dovednosti. Každý záchvat přinášel jednostrannou paralýzu těla, která trvala i hodinu. „Momentálně je čtyři roky bez záchvatu a já pevně doufám, že se žádný už neobjeví,“ přeje si  Kateřina.

Sedmým rokem navštěvuje základní školu pro zrakově postižené. Tady přijímají žáky i s kombinovaným postižením. Jelikož má Luky několik diagnóz, jednu právě i zrakovou, byl přijat. „Od první třídy má asistentku, která mu pomáhá s učivem, přesunem do šatny a jídelny. Důležité je, že s klukama ve třídě tvoří super tým, za což jsem moc vděčná,“ upřesňuje Kateřina.

Lukáš se v šesti letech naučil chodit s tříbodovými berlemi, které užíval až do svých dvanácti let. Pak podstoupil operaci, která mu zmírnila svalové napětí v nohách a dolní oblasti zad. Neměl konečně žádný třes ani bolest a on tak mohl více trénovat. „Jednou jsme seděli na gauči a povídali si. Ze srandy jsem mu řekla, ať doběhne pro nějakou věc a on se zvedl a prostě šel. Občas se musel chytit zdi nebo nějakého nábytku. Ale ten pocit, že vaše dítě ve dvanácti letech vidíte chodit, je úžasný,“ komentuje Kateřina.

Delší trasy sám nezvládne, takže ty musí na vozíku. To mu ale nebrání v tom, aby se neúčastnil závodů Spartan – inovativní překážkové závody plné adrenalinu, které se konají v Lipně nad Vltavou 29. a 30. dubna.

Jedná se o běh v kombinaci se zdoláváním různých překážek, kdy se závodníci plazí v bahně, či pod ostnatým drátem, šplhají do výšky či po provaze, nosí pytle s pískem nebo hází oštěpem. Startuje se za jakéhokoliv počasí, a terén bývá podle organizátorů velmi náročný.  „Naše filozofie je jednoduchá. Propagujeme sport a také nutnost překonávat překážky. Ti, co překážky zdolají v závodě, se je lépe naučí překonávat i ve svém životě. Každý si vyzkouší své hranice a zároveň najde spousty nových přátel, což je základech naší komunity závodníků i dobrovolníků, kteří pomáhají závod organizovat,“ uvádí ředitelka závodu Tereza Šolcová.

Lukáš už jich má za sebou 10. Ten první absolvoval před lety v Liberci. „Luky nasadil bojovného ducha a já se nestačila divit, co se v něm skrývá. Nejvíce nám přirostl k srdci lipenský. Úspěchy se v tomto typu závodu hodnotit nedají. I když Luky pořád pozoroval, jestli ho někdo nepředbíhá. Snažila jsem se mu vysvětlit, že tam jsou vítězové všichni, ale jeho soutěživý duch to nerad slyší. Každá medaile je pro něj poklad, taková vzpomínka na to, jak ze sebe vydal maximum,“ uvádí Kateřina.

Na závody s ním jezdí ona, její sestra a mladší syn. „První závody nám to vhánělo slzy do očí. Nejenom vidět Lukyho na trati zdolávat překážky, ale i ostatní děti, jak se snaží, jak podporují jeden druhého. Postupem času to byla asi pyšnost na to, jak chce všechno zdolat a nejlépe úplně sám. Chtěla jsem, aby se vrátil celý od bláta, klidně s roztrhanými kalhotami, ale spokojený a pyšný sám na sebe,“ doplňuje.

Lukáš má na Spartanu silné pouto i se svým dobrovolníkem, který mu dělá průvodce na trati. „Asi na třetím závodu nám byl přidělen pomocník Honza Louda. Luky má Honzu velmi rád. On moc dobře ví jak na něj, aby s vozíkem jel rychleji. Ví, co Luky zvládne a co naopak moc ne a potřebuje víc pomoci, aby si neublížil. Jsou z nás přátelé, a to je právě jedna z výhod Spartanu, že poznáte úžasné lidi,“ uvádí.

Na Spartan jezdí i Lukášův mladší bratr Vojta, který je zcela zdravý. Stejně jako Lukáš má energie a pohybu na rozdávání. Seznámil se se Spartan Kids a začal také závodit. „Když Luky začínal chodit, Vojta mu pomáhal s věcmi, vodil jej za ruku, aby nespadl. Hřálo to na srdci. Teď už je to pro ně taková zažitá součást života a občas se mezi nimi objeví rivalita. Prostě kluci. Přesto všechno vím, že se mají rádi, jen po svém,“ usmívá se.

Zdroj: Pavel Pechoušek, manažer pro PR a media TURISTICKÝ SPOLEK LIPENSKA

V bývalém krumlovském pivovaru vrcholí koncert stavbařů a restaurátorů

Historická sgrafita s figurálními motivy, fasády z římského cementu, hřebínkové klenby, cihelné dlažby, třísetleté dřevěné podlahy, renesanční stropy či gotický krov. Tomu všemu vracejí historický lesk stavbaři a restaurátoři pod vedením Metrostavu v areálu bývalého pivovaru Eggenberg v Českém Krumlově. Zatímco rekonstrukce pivovarského domu, sladovny a paláce Anny z Rogendorfu skončí do června, návštěvnické centrum bude kvůli příliš vysokému množství překvapení a vynuceným změnám v projektu hotové přibližně o měsíc později.

„Nejdobrodružnější je práce s materiály dle požadavků památkářů. Například místo klasického cementu musíme používat přírodní hydraulická vápna, případně tzv. trasové zdící malty a omítky určené pro historické objekty. Některé směsi pro finální povrchy se dále kvůli správné barevnosti museli namíchat několikrát. Během celé rekonstrukce klademe maximální důraz na zachování původních prvků. Třeba dřevěné podlahy z 18. století v paláci se nám podařilo obnovit z 95 procent. Byla to ale mravenčí práce. Každou fošnu jsme museli očíslovat, opatrně vyndat, zbavit značného množství kovových skob, zrestaurovat a osadit zpět na původní místo,“ říká Oto Šrámek, zástupce vedoucího projektu ze společnosti Metrostav.

Rekonstrukce přinesla spoustu příjemných i nepříjemných překvapení. Mezi ty nejpříjemnější patří hřebínkové klenby skryté v příčných stěnách, které v pozdější době přepažily palácovou hodovní síň. Pomocí zbytků maleb restaurátoři obnovili původní podobu sloupů a dospěli k velmi barevnému schématu s překvapivou církevní tematikou. V místnosti zaujme také neobvyklé množství originálních tvarů.  „Jde o typickou jihočeskou gotiku. Není tak umělecky zdařilá jako ta pražská či olomoucká, ale má také svoje kouzlo. A pro nás bylo o to složitější ji obnovit, protože jsme museli pokud možno dodržet všechny původní křivosti,“ říká Oto Šrámek.

Z mnoha dalších výzev, kterými stavbaři Metrostavu čelili, je třeba zmínit ještě cihelnou dlažbu, která se částečně zachovala a částečně musela být znovu vyrobena, dále dřevěný strop ze 16. století, který bylo kvůli statice nutné proměnit na zavěšený podhled, a samozřejmě střešní krov z 15. století, kterému neznámí vandalové uřízli několik nosných sloupů.

Projekt s názvem Revitalizace části areálu bývalého pivovaru Eggenberg byl zahájen na konci roku 2020. Investor Centrum Český Krumlov, člen skupiny FORTUNO GROUP, si vybral jako zhotovitele stavební společnost Metrostav, která má s rekonstrukcí historických budov bohaté zkušenosti po celé republice. Investice přesahuje hranici 200 milionů korun a z větší části ji pokrývá dotace z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Areál reprezentuje největší pivovar největšího panství v Čechách a také poslední velký komplex historických budov, který se v Českém Krumlově dočkal rekonstrukce. Renovované objekty jsou zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO jako součást Městské památkové rezervace.

Zdroj: Metrostav a.s.

Jihočeský kraj a ukrajinská Mykolajivská oblast uzavřely partnerství.

Partnerství mezi Jihočeským krajem a Mykolajivskou oblastí podepsali v pondělí 3. dubna přímo v jihoukrajinském Mykolajivu místní guvernér Vitalij Kim a 1. náměstek hejtmana Jihočeského kraje František Talíř. Partnerství je klíčem k aktuální pomoci i k dlouhodobé ekonomické a politické spolupráci při obnově regionu po válce. Oznámení posíláme s několikadenním zpožděním ve chvíli, kdy je celá česká delegace v bezpečí mimo území Ukrajiny.

Uzavřené partnerství akcentuje především dvě etapy spolupráce. První fáze je akční a týká se především aktivní pomoci této oblasti během současné válečné situace. „V praxi to může probíhat tak, že když Jihočeský kraj, ale třeba i některé významné jihočeské firmy budou chtít pomoci ukrajinské straně, spojíme je s konkrétními lidmi či organizacemi přímo v Mykolajivském regionu. Pomoc tak může být 100 % adresná, což je vždy výhodou,“ vysvětlil František Talíř.

Druhá rovina je více ekonomická a politická. Jde o dlouhodobé partnerství, které by mělo otevřít cestu jihočeským firmám při obnově regionu po skončení války. „Toto partnerství je klíč, díky kterému budeme moci rozvíjet obchodní i politickou spolupráci, která může být ekonomicky zajímavá i pro české firmy. Například v oblasti obnovy dopravní nebo energetické infrastruktury mohou tuzemské společnosti najít zajímavé byznysové příležitosti,“ upřesnil náměstek Talíř.

Mykolajiv – město, které zastavilo ruské tanky

Podle Františka Talíře je symbolické, že partnerem Jihočeského kraje je právě Mykolajiv, protože to bylo první město, které v březnu loňského roku zastavilo postup ruských tanků a vojáků na jihu Ukrajiny. „Základní bylo rozhodnutí, že my ruským agresorům ustupovat nebudeme a uděláme vše, aby naše město zůstalo svobodné. Ruskou armádu jsme zastavili bojem přímo v ulicích na předměstí Mykolajiva,“ vysvětlil guvernér Mykolajivské oblasti Vitalij Kim. Podle něj se pak ruská armáda v dalších měsících Mykolajivu za to mstila, mimo jiné i bombardováním obytných domů nebo zničením sídla regionální samosprávy, během kterého zemřelo 38 nevinných lidí. „V tuto chvíli již myslíme na obnovu našeho města i celého regionu. Sháníme například stroje a nákladní auta potřebná na demolici zničených staveb a úklid trosek, abychom byli připraveni na výstavbu nových budov,“ upřesnil guvernér Kim, který podpis memoranda okomentoval slovy: „Jsme upřímně vděční za vaši pomoc a věřím tomu, že partnerství přeroste i v přátelství.

Společná cesta zástupců Jihočeského kraje a organizace Post Bellum

František Talíř byl součástí výpravy, kterou na Ukrajinu vyslala nezisková organizace Post Bellum. Ta se pomoci napadené Ukrajině věnuje dlouhodobě. Tentokrát byla jejich cílem schůzka s ředitelem nemocnice v Chersonu a také s guvernérem Mykolajivské oblasti Vitalijem Kimem, s nimiž hovořili o možnostech získání pomoci v České republice. Během cesty předali také svým přátelům na frontě důležitý vojenský materiál – výkonné drony a optické technologie.

Paměť národa nemůže stát stranou v této válce, ve které se bojuje za svobodu a demokracii na Ukrajině, ale i v dalších evropských zemích. Za více než rok jsme ve sbírce Pomozte Ukrajině s Pamětí národa vybrali již téměř půl miliardu korun, za které jsme nakoupili důležité vybavení pro ukrajinské vojáky i civilisty. Většinou se jednalo o drony, neprůstřelné vesty, přilby nebo zdravotnické vybavení,“ vysvětlil předseda správní rady Post Bellum Martin Kroupa.

„Cesta do Chersonské a Mykolajivské oblasti nám potvrdila, že místní obyvatelé jsou stejně jako všichni ostatní Ukrajinci plně odhodlaní bránit svou vlast proti ruské agresi. A to i tehdy, když jde o etnické Rusy. Žádný kompromis pro ně není přijatelný a zajímá je pouze vítězství – odchod ruských vojsk za ukrajinské hranice. Jejich vděčnost za jakoukoliv pomoc od západních spojenců je skutečně dojemná a utvrdila mě ve smysluplnosti veškerých aktivit, kterými se snažíme Ukrajině pomoci,“ sdělil další člen výpravy Jan Dobrovský, předseda kolegia Paměti národa.

Zdroj: Bc. David Hocke, Krajský úřad Jihočeského kraje

Svatý Hřeb z Milevska bude vystaven v Písku

Ve dnech 7. – 16. dubna bude v Prácheňském muzeu v Písku mimořádně vystaven Svatý Hřeb z Milevska. Veřejnost zatím neměla příliš příležitostí tuto vzácnou relikvii spatřit na vlastní oči, nyní se tato možnost nabízí v době od Velkého pátku až do následující neděle 16. dubna vždy od 9 do 18 hodin. Součástí výstavy bude také přednáška pro veřejnost 13. dubna od 16 hodin a odborné kolokvium v ten samý den.

„Jde o unikátní archeologický objev a jsme opravdu rádi, že můžeme právě na Velký pátek zahájit tuto výstavu. Symbolicky v den, kdy probíhají největší křesťanské svátky,“ uvedl náměstek hejtmana Jihočeského kraje pro oblast kultury Pavel Hroch a pochvalně zmínil úzkou spolupráci kraje s premonstrátským klášterem v Milevsku i premonstráty ze Strahova. „Byli bychom rádi, kdyby se co nejdříve podařilo vybudovat muzeum, jehož dominantou bude právě tento hřeb,“ dodal náměstek Hroch.

Relikvie byla objevena při průzkumu a dokumentaci středověké trezorové místnosti, ukryté v mohutné kamenné zdi kostela sv. Jiljí v Milevsku. Objev se stal na přelomu roku 2020 a 2021 celosvětovým virálem. Hřeb zatím není možné trvale vystavit, protože k takovému účelu je potřeba nejprve zabezpečit velmi specifické mikroklimatické podmínky, dokončit všechny potřebné analýzy a restaurátorské práce. Krátkodobé vystavení je tak skutečně mimořádnou příležitostí předmět spatřit.

V průběhu roku 2020 byla zkoumána soustava dutin v mohutné kamenné zdi kostela sv. Jiljí v Milevsku. Archeologické nálezy a situace umožňují interpretovat největší dutý prostor jako původní středověkou trezorovou místnost. Z důmyslné skrýše uvnitř středověkého trezoru byly následně vyzvednuty trosky dvojice dřevěných schránek zdobených zlatem a stříbrem. „Vedle většího množství ozdob ze zlatého a stříbrného plechu byl mezi troskami identifikován železný hřeb označený zlatým křížkem. Podařilo se tedy vyzvednout historický artefakt, který středověká společnost považovala za jednu z nejvzácnějších křesťanských relikvií na světě – část hřebu ze Svatého Kříže,“ vysvětluje archeolog Pavel Břicháček, který u objevu byl.

Všechny části rozpadlého Milevského relikviáře, veškeré kovové ozdoby i samotný hřeb byly převezeny do specializovaných laboratoří, kde proběhla základní konzervace a celá řada přírodovědných analýz. V rámci záchrany výjimečného kulturního dědictví, které je nedílnou součástí národní kulturní památky kláštera v Milevsku, proběhly v roce 2021 a 2022 veškeré práce konzervační, restaurátorské i nedestruktivní průzkum a dokumentace. To vše pod záštitou a za finanční podpory Jihočeského kraje. Výsledky analýz jsou důležitými vodítky pro správnou interpretaci celého nálezu. Postupně tak získáváme celou řadu indicií, s nimiž najdeme odpovědi na otázky, které nález vyvolal.

Neskrývá se pod zlatým křížkem v hřebu ještě nějaké další cizorodé těleso? Jak celý relikviář původně vypadal? Z jaké doby jednotlivé části jsou? Kdy byl relikviář do nepřístupné dutiny uložen? Proč byla vnější schrána zdobena pouze ozdobami z drahého kovu a proč zde nemáme drahé kameny, které by se daly na takovém objektu očekávat? Na některé z těchto otázek již odpovědi známe a ve čtvrtek 13. dubna 2023 tak budou některá z dalších tajemství Milevského relikviáře odhalena veřejnosti. Dopoledne na odborném kolokviu, které je veřejnosti nepřístupné, odpoledne pak na přednášce pro širokou veřejnost. Ta začíná v 16 hodin v přednáškovém sále muzea.

Na tomto unikátní projektu se podílejí Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Jihočeský kraj, Západočeské muzeum v Plzni, Prácheňské muzeum v Písku, Naše historie z. s., Správa jeskyní ČR, NPÚ a celá řada výzkumných institucí u nás i v zahraničí.

Výstava Svatý Hřeb z Milevska je veřejnosti zpřístupněna od pátku 7. dubna do neděle 16. dubna v době mezi 9. – 18. hodinou v prostoru expozice Galerie českých panovníků. Na výstavě je zakázáno fotografování a natáčení.

Zdroj: Bc. David Hocke, Krajský úřad Jihočeského kraje