Z půlroční mise v Litvě se po šesti měsících na jih Čech vrátili vojáci z 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic. Působili zde v rámci alianční mise pod německým velením a zabezpečovali protivzdušnou obranu bojovému uskupení. Ukázali tak svou obranyschopnost východního křídla NATO. Jejich úkolem je totiž obrana Severoatlantické aliance v době míru, krize i případného konfliktu.
Pro jednotku byla mise velkým přínosem, hlavně co se týče nabytých zkušeností ze zahraničí a spolupráce s dalšími aliančními jednotkami. O životě vojáka jsme vedli rozhovor s mužem, který se mise také účastnil.
Jak vypadá Váš běžný pracovní den na misi?
Běžný den na misi je těžko definovatelný. Málokterý vypadá tak, jako ten předchozí, což je dobře v boji proti stereotypu. Úkoly jsou různého typu, od reprezentačních akcí na veřejnosti, po výcvikové (střelby z ručních zbraní, nácvik modelových situací při napadení protivníkem atd.). Takže v nadsázce jsou na misi v běžném pracovním dni tři opěrné body – snídaně, oběd, večeře. Ostatní je proměnná.
Co podle Vás znamená být dobrým vojákem a jaké vlastnosti by měl mít?
Dobrý voják by měl být především dobrý člověk. Na vše ostatní jsou u armády řády a pravidla, takže pokud se jimi dotyčný řídí, je dobrým vojákem. Ale ani pravidla neberou vojákovi možnost vlastního úsudku a iniciativy.
Ocitl jste se někdy v situaci, kdy jste musel bojovat se svým strachem? Která Vám nejvíce utkvěla v paměti?
V podstatě teď na misi. Strach z toho, že se např. rodiče nakazí covidem a případně zemřou a já nebudu doma, abych se s nimi alespoň rozloučil. Tenhle strach byl umocněn tím, že v průběhu prosince opravdu někteří známí nebo i příbuzní v ČR podlehli této nemoci a nestihl jsem se s nimi ani rozloučit. Naštěstí jsou všichni v pořádku, ale tam to člověku na mysl přišlo.
Naopak, jaký zážitek byl pro Vás nejkrásnější nebo nejzajímavější?
Nejkrásnější zážitek byl po návratu z mise, když jsem si šel do školky vyzvednout dceru. Její zmatený výraz, když uviděla tatínka a následné objetí bylo v tu chvíli nejvíc.
Na misi bylo zážitků více, ale nějak nemám žádné, které bych výrazně řadil nad ty ostatní.
Co si myslíte o možném obnovení povinné vojenské služby?
Nevím, jestli je to dnes vůbec ještě možné, obnovit základní vojenskou službu. Zavedl bych brannou výchovu na školách. Kdo je připraven, není překvapen. A možná by se někomu i v dnešní digitální době hodilo pár primitivních triků, jak přežít v přírodě a z dosahu wifi.
Jaké země jste díky práci vojáka navštívil, máte čas si je užít také jako turista?
Francii, Německo, Norsko a Litvu. Čas by možná i byl, ale ne chuť. Litva mě zaujala mořem, Francie horami, Německo krajinou podobné té naší a Norsko řekami a jezery.
Změnil se Vám díky vašemu povolání nějak pohled na život?
Vzhledem k tomu, že už jsem vojákem poměrně delší dobu a dal jsem se na tuto dráhu ihned po střední škole, tak mám pohled na svět již dlouho přes zelené brýle, ale armádou vyloženě nežiji. Mám rád ty chvíle, kdy můžu vypnout pracovní život a plně se věnovat svému soukromému.
Text: Anna Peclová
Foto: Army.cz
