Pád jednoho stromu může způsobit, že k zemi půjdou i další v jeho okolí. Dřevem teď postupují nejrůznější houby, ale pro život v Boubínském pralese to neznamená zkázu. Proces totiž láká nejrůznější druhy hmyzu, který je potravou pro ptáky. Proto je podle ředitele Správy NP Šumava Pavla Hubeného důležité, aby v území zůstalo maximum odumřelých stromů. V rozhovoru pro Budějckou Drbnu vysvětluje, co se děje v území, kde jsou od minulého týdne uzavřené turistické trasy.
V tiskovém prohlášení zaznělo, že kůrovcová kalamita gradovala v roce 2019. Proč došlo k uzavření některých tras nyní?
Je to na základě postupu rozpadu souší. Když strom uschne, zpravidla hned nepadá z toho důvodu, že není tak silně zasažen dřevožijnými houbami, brouky a hnilobnými procesy. Postupem let se však dřevo rozpadá a proto zhruba po třech až čtyřech letech se zvyšuje pravděpodobnost pádu takové souše.
Bylo by možné laikovi popsat, co přesně kůrovcová kalamita v Boubínském pralese způsobila? Co se tam za poslední roky odehrálo?
V případě divokého přírodního lesa bych nepoužíval slovo kalamita. Je to naprosto normální proces, kterým šumavské pralesy procházely opakovaně v hluboké minulosti, o tom máme záznamy z letokruhů stromů i z odborné literatury. V podstatě jde o střídání generací stromů, zejména smrků. Smrk byl v pralese nejhojnější dřevinou, vichřice a kůrovec způsobí odumření velké části smrkové populace, přičemž přežijí jednotlivě velmi staří jedinci a téměř veškerý smrkový podrost. Les se tím prosvětlí a začnou odrůstat nejen smrky, ale i buky a jedle, které byly do té doby utlačovány stínícími smrky.
Co bude následovat?
Během následujících desítek let se vytvoří nová korunová vrstva, v ní budou dočasně dominovat buky a časem, třeba za sto – sto padesát let jimi prorostou smrky a prales se opět stane temným a chladným. Do doby příští vichřice a kůrovcové gradace. Nesmírně důležitou roli v celém procesu hrají právě odumřelé stromy. Tím, jak se začnou rozpadat, se stanou nositeli vysoké druhové rozmanitosti hub a hmyzu, zároveň ležící a rozpadající se kmeny smrků se stávají živnou půdou pro odrůstání další generace smrků.
Je skutečným národním divadlem přírody, říká ředitel
Jak v praxi mohou poškozené stromy ohrozit návštěvníky?
Mohou kdykoli spadnout. Mohou se vyvrátit nebo zlomit v jakémkoli místě, případně může spadnout silná větev. Pád jednoho stromu může odstartovat pád další stromů v okolí. A protože hniloba postupuje pomalu, nelze dostatečně přesně poznat, kdy takový suchý strom spadne. Sám jsem byl několikrát svědkem zřícení souše za úplného bezvětří. Proto jsem sám v takovém lese velmi pozorný a dopředu vyhledávám očima stromy, které mohou být nebezpečné. Pokud kolem nich procházím, sleduji, jestli nezapraskají. A vždy, když provádím návštěvníky kolem Boubínského pralesa, podrobně je instruuji, že i zdánlivě stabilní strom může být nebezpečný a vyzývám je, aby dávali pozor.
Mluvilo se o třech variantách, jak situaci řešit. Považujete tu stávající za nejideálnější?
Předně je třeba připomenout, že rozhodnutí o uzavření některé části lesa z jakéhokoli důvodu, tedy i kvůli nebezpečí pádu souší, je vždy na rozhodnutí vlastníka, respektive správce lesa. V případě Národní přírodní rezervace je to společnost Lesy ČR – Lesní závod Boubín. Když jsme si však podrobněji analyzovali výskyt souší uvnitř původního pralesa i mimo něj, jak to uvádějí sami správci, je jasné, že současné riziko pádu souší je nejvyšší v části modré turistické trasy od Boubínského jezírka po Knížecí cestě v délce cca 1,4 kilometru. V tomto místě jsou řádově stovky souší, které v nadcházejících letech hrozí zřícením. V ostatních částech naučné stezky okolo původního jádra pralesa je počet souší v řádech jednotek maximálně nižších desítek stromů. To jsou počty, které se nijak nevymykají předchozím letům. Různě početné množství souší se v jádru Boubínského pralesa vyskytuje po celou dobu jeho existence a také do jisté míry vždy ohrožovalo návštěvníky na okolní naučné a turistické stezce. Informace varující návštěvníky před pádem stromů byly osazeny Správou Národního parku Šumava na přístupy k pralesu už v roce 2003.
Zdroj a celý text: budejcka.drbna.cz
